Když jsem byla ve 14. týdnu na odběrech biochemického screeningu, ani ve snu mě nenapadlo, že by mohlo být něco v nepořádku. Opak je pravdou, po týdnu jsem si volala pro výsledky, bylo mi řečeno, že výsledky AFP jsou nižší a riziko výskytu handicapu (trisomie) u plodu ze současné gravidity je 1:250 a proto lékař doporučuje amniocentézu. V tu chvíli jsem přestala sestřičku vnímat a slzy tekly proudem. Říkala jsem si, "proč já, proč??" a stále to opakovala dokola. Poté si jen vybavuji, že sestřička říkala: "hlavně klid, pan doktor tam posílá každou druhou". Ale proč zrovna já?!
Když se blížil den odběru byli jsme víc a víc nervózní. Nemohla jsem dospat, podvědomí mělo myšlenky stále u odběru. A 8,00 hodin a MUDr. Čutka přivítal v čekárně všechny maminky. Bylo nás tam minimálně 15. Vysvětlil nám, co je to za zákrok, proč se dělá, jaké je nebezpečí, poté zabrousil i do statistik Uvítala jsem, že je pan doktor velmi vtipný a snaží se dělat legraci i přes tak závažnou věc. Nejdříve jsem se sestřičkou sepsali rodinnou anamnézu, ptala se na adresu atd. Poté následoval velký ultrazvuk, asi nejpříjemnější část celého dne. Manžel hleděl upřeně na televizi jako já a mlčky jsme poslouchali, jak mimikovi tluče srdíčko. Paní doktorka změřila miminko, od hlavičky až k patě. Také se miminko krásně protáhlo, aby paní doktorka mohla změřit i nožičky :-) Také zkontrolovala všechny orgány.
Zlatý hřeb rána. Pohlaví??? Chtěli jsme ho vědět. Je to holčička!!!! Maminka Šťastná, táta musí angličáky ještě nechat nějakou dobu v krabici, ale přesto měl slzičky v očích. Paní doktorka do zprávy uvedla, že je - cituji "plod bez zjevných vývojových vad". Hurá - jedna část je za námi. Paní doktorka nám darovala fotečku a jedeme dál.
Chvilku jsme čekali v čekárně až si mě zavolal pan doktor. Teď přijde ten zákrok, ta hrůza. Manžel jako opora šel se mnou. Pan doktor mě nejdřív vyšetřil, poté zavolal manžela k samému zákroku. Zkontroloval ještě plod. Miminko bylo moc hodné, zrovna asi spinkalo, nevrtělo se a tak pan doktor nemusel mít nikterak obavu, že by mu ublížil. Manžel mě držel za ruku a já to opravdu potřebovala, protože jsem se moc bála.
Přes ultrazvuk jsem sledovala jehlu a mimiska, a v duchu jí říkala, že je všechno v pořádku. Nebolelo to, spíš bych to přirovnala k určitému tlaku. Pan doktor odebral 18ml plodové vody. Ukazoval mi jí a konstatoval, že je krásně čirá, snad malinko povzbuzení, že je všechno o.k. Ještě mi par kapek nakapal na ruku, abych věděla, co je to za vodu, jak se tam princezna má a jak je jí tam krásně teploučko. Pan doktor pak ještě zkontroloval miminko, zda je všechno v pořádku Vše bylo tak jak mělo a já mohla jít domu.
Musím uznat, že mi pomohl velká ochota celého genetického týmu. Jsou to opravdu profesionálové. Na výsledky si sice ještě 3 týdny počkám, ale já doufám, že to bude všechno v pořádku. Cítím to tak. Nyní jsem doma a odpočívám. Asi ještě 2 dny budu. Zatím nejsou žádné komplikace. Jen občas zacítím tlak, ale to se vpich zatahuje. Hlavně když mimi bude v pořádku.
Manžel se o mě stará jak o královnu. Přinesl mi z města krabici plnou zákusků a krásnou, velkou kytičku. Jsme na to 2, vlastně už 3 a pevně věříme, že štěstí nás neopustí, aby taky ne, vždyť se holčička povedla hned na první pokus. Karolínko, oba s tatínkem víme, že jsi určitě v pořádku, už teď tě moc milujeme!!!!!