Jdi na obsah Jdi na menu
 


A je to tady.... Poslední prohlídka u dr. s tím, že pokud o víkendu neporodím, musím nastoupit 19.3. do nemocnice. Po této prohlídce mi odešel zbytek hlenové zátky, začalo mě bolet v podbříšku, ale nic víc, nic míň a 19. se blížil a já začala být víc a víc nervóznější. Víkend před nástupem do nemocnice jsem dělala vše možné, abych Karolínku přiměla k vylodění. Dlouhé túry se psem, úklid celého bytu... zkrátka bolelo mě celé tělo, ale kromě tvrdnutí břicha mi nebylo nic. Neděle před nástupem do nemocnice mě začalo pobolívat břicho, intervaly byly ale nepravidelné. Manžel mi říkal "Nic si z toho nedělej. Já stejně vím, že porodíš ve středu, to mám totiž volno!" Karolínka nevyslyšela prosby rodičů a evidentě se jí u maminky líbí natolik, že musela příjit hospitalizace...

A je to tu... osudné pondělí a nástup do nemocnice. Nemohla jsem vůbec spát. Paní doktorka natočila monitor, zde se objevily občas kontrakce, ale nic extra. Potom následoval ultrazvuk. Malé se tam daří velice dobře, odhad váhy 3200g, údajně je o týden mladší, ale jelikož v těhotenské knížce chybí ultrazvukový záznam od pana doktora ze 12.týdne, tak se rozhodla mě hospitalizovat, abych byla pod kontrolou. Vnitřní vyšetření, nález krásný, ale k porodu to zatím úplně není, takže vyčkáme. Ubytovala jsem se na pokoji šestinedělí. Společně se mnou nastoupily i 2 těhulky, které měly taktéž po termínu. Celé pondělí jsem měla mírné bolesti, svíjela jsem se jak žížala, ale bohužel ve sprše to přešlo.

Úterý - na vizitě rozhodl pan doktor, že obě mé spolubydlící půjdou rodit dnes. Zavedou jim tabletku a půjde to. A já? Mě pan doktor řekl, že je vše krásné a že mě nechce trápit tabletkou, že to půjde pěkně samo. Já jsem to moc nechápala, tak jsem se ptala znovu, proč mi nedají tabletku? Že už chci rodit. Tak mi znovu vysvětlil, že rozdíl mezi mnou a mými spolubydlícími je takový, že já to mám krásně nachystáno, ale ony ne a tak jim musí pomoci tabletkou. Mohu Vám říct, že mi v tu chvíli bylo jedno, jestli mám nebo nemám nachystáno, ale chtěla jsem zkrátka rodit. Obě spolubydlící odvezly na porodní box a já tam osiřela. Začala jsem brečet a záviděla jim. Když se v 16:00 i se svými narozenými holčičkami vrátily na pokoj, chtělo se mi znovu brečet. Bylo to strašné. Ležela jsem obklopená šťastnými maminkami a já prostě nic! Opět jen poslové, které sprcha poslala pryč. Říkala jsem si, k čemu jsou tyhle poslové, při kterých se svíjím jak žížala a k ničemu nevedou. Noc byla strašná, děti tam brečely a já se prostě nevyspala, snad bych ani na porod neměla sílu..

Středa - den D - 8,00 hodin vizita a následovalo vyšetření. Paní doktorka mě vyšetřila a s údivem říká, že jsem otevřená na 2 prsty a že to opravdu půjde samo bez vyvolávání a že z toho má děsnou radost. A já se jí ptala, kdy to půjde? Na to mi však neodpověděla. Jak tělo bez duše jsem se vrátila zpět na pokoj, zašla si na snídani a pak si trochu zdřímnout.

V 10,00 mě probudilo bodnutí v břiše... po 10 minutách znovu a znovu. Ležet mi moc nepřidalo, protože děti na pokoji stále plakaly a tak jsem šla na chodbu. Bolesti se zkracovaly co 5 minut. Ale nebolelo to, bylo to v pohodě.

13,00 hodin byl oběd. Křenová omáčka, no fuj. Tak to jsem nedala. Jedno sousto mi bohatě stačilo.

13,15 volám manželovi, aby mi na návštěvu přinesl koblihy, že mám na ně děsnou chuť. Říkal mi, že už se za mnou chystá, dokonce i s tchýní. V průběhu hovoru už musím kontrakce prodýchávat, ale stále jsem skeptická, to budou zase poslové.

13,30 Jdu do sprchy! Sprcha jen kontrakce zesílila.

13,40 Jdu na chodbu! Sestra na mě kouká a říká: "Vy rodíte?!" a já na to "Asi jo!" a ona zase "Vezměte si osobní věci a půjdeme na vyšetření."

13,50 jdu přes oddělení a ve dveřích potkávám manžela a tchýni. Tak jsem jim jen stačila říct, že jdu na vyšetření, že mám bolesti, tak ať počkají.

14,00 vyšetření na porodním sále. Paní doktorka konstatuje "Už si jí tu necháme, je otevřená na 4 cm!!!" pak přišel na řadu klystýr, vzápětí sprcha. Ve sprše mi bylo strašně, hůř než normálně.

14,30 píšu manželovi, že rodíme! Vzápětí mě připojují na monitor a říkají mi, že mohu zavolat manžela! Tak mu volám a on se mě ptal, jestli si nedělám srandu, že přišel na návštěvu. Jakmile dorazil, šli jsme hned na porodní box. PA konstatovala, že jsme na začátku a že to bude asi dlouhé. No to jsem zrovna slyšet nechtěla. Volali jsme tchýni, která dole čekala, aby šla domu, že to vypadá na dlouho. Na puse jsem měla kyslíkovou masku, protože mi bylo na omdlení. Jinak se kontrakce daly snést. Když jsem ležela na zádech, tak se tam malé moc nevedlo, tak jsem především ležela na boku. Bylo to daleko lepší, kontrakce nebyly tak silné jako na zádech. Pak přišel doktor a píchli mi vodu. PA občas přišla a zkontrolovala zda je vše jak má. Ten čas mi hrozně rychle utekl ani nevím, po jakých intervalech jsem měla kontrakce. Koukala jsem na manžela s kyslíkovou maskou na puse a kontrakce krásně prodýchávala, jak mě naučila PA. Dokonce jsem mezi jednou kontrakcí usunula. Slyším jen jak PA říká manželovi "No Vaše manželka spí, no to je hustý" a smála se. Povídám si s manželem a najednou cítím děsný tlak na konečník. Koukla jsem na hodiny a bylo

16,05. Říkám mu "Rychle někoho zavolej, mě se chce strašně tlačit a to je moc špatně". Manžel vytřeštil oči a šel pro pomoc. PA říká, abych si lehla na záda a ejhle, otevřená na 9 cm. Říká mi "Maminko, to je úžasný, jde to skvěle, za 30 minut máte broučka u sebe. Sama bych nevěřila, že to půjde tak hladce." Pomalu se nachystali s doktorem. 16,20 mi PA dovolila v poloze na boku tlačit na konečník a tím pomoci malé dolu. Pak už se jen připravilo lůžko na samotný porod, nainstalovaly madla. Tatínek dostal instrukce, že při kontrakci mi bude tlačit hlavu na prsa. A přišla kontrakce... 3x jsem zatlačila a ani nevím jak a malá byla venku. Najednou slyším ten krásný pláč a já brečela taky. Zaslechla jsem jak PA říká "Tatínku, kde máte foťák?" a tak rozrušený manžel sáhnul pro foťák a šel dokumentovat první minuty našeho pokladu. Fotečky jsou trochu rozmazané, jak se mu chvěla ruka. Pak se čekalo na placentu, tu jsem porodila snad do 5 minut, už ani nevím, stále jsem koukala na ten uzlíček, jak ho paní dr, vyšetřuje a tak. Pana doktora se ptám, jestli mě museli nastřihnout a on že ne, že to šlo všechno v pohodě, že budu mít jen 3 kosmetické stehy uvnitř, jinak nic. To šití mě trošku štípalo, ale v tu chvíli mi to bylo jedno, protože jsem měla malou u prsu a tak šla veškerá bolest pryč. Ještě jsem si stačila všimnout, že jakmile Karolínka spatřila světlo světa, začal venku padat sníh. 2 hodiny jsme strávily s manželem a Karolínkou na porodním boxu, poté mě převezli na pokoj a do 30 minut mi přivezli i Karolínku.

Karolínka se tedy narodila 21.3.2007 v 16:35, vážila 3250g a měřila 50cm.

Je zatím moc a moc hodná. Manžel šel na návštěvu a rovnou si přišel odrodit.... no 2 mouchy jednou ranou. Chtěla bych poděkovat všem doktorům, dnes už vím, že měli pravdu a já porodila přirozeně bez vyvolání, všechny sestřičky na šestinedělí i na dětským byly moc fajn. Jak jsem se bála rodit v Českých Budějovicích, tak jsem byla mile překvapena, jak bylo všechno o.k. Na porod mám krásné vzpomínky. 

 Děkuji i mému manželovi, že celé těhotenství zvládal moje nálady a že ten porod zvládnul se mnou, byla to velká opora - Díky!!!!

 
 

 

Portrét


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>